Až víkend přidá slova šéfa,
ty schovej zatím sadomaso,
vždyť jasné je, že ty jsi trefa.
Pak můžeš, mívám dobrou tuchu,
výš hopsat snožmo, výskat juchů,
a nebo hledat lahev ňákou,
tu abys prolil se svou klakou.
Jen nechtěj říkat: "Čauky chaso".
Šéf se většinou uráčí nahlédnout o víkendu, aby věděl, co jeho Zvláštňáci.....
Jen večer život podezírej!
Až účet pošle balzamovač,
už srdce páskou neomotám,
byť tvrdí zlostní, zemní křupan
ten nezaslouží moc víc dříve.
Snad nově budu velký boháč.
Nechme toho peskování,
radši tvořme milování,
není třeba všechno hanit,
stačí jenom dal vše danit.
A proto pozitivně mysleti
a příště na praseti přijeti.
Až ji potkám nahou v lese,
jak tam sbírá borůvky,
můj ruksak ji neunese.
Vidím keřů ostrůvky.
Vykoupu ji v místním plese,
chtíc obnovit zásuvky,
přednesu jí svoje teze,
obuji jí přezůvky.
Pětiletí šesté
není jen šest slabik,
co potkají se ve verši.
Po všech marných gestech,
válkách myšožabích,
nejjasnější mám rešerši.
Na startu je právě sedmé,
pětiletí neprůhledné...
Propagačně vymětuješ
očividně o blábolech,
zavři hubu přezdívko.
Bože nedej, ať se zuje
uvařený s karfiolem,
rád bych našel rovnítko.
Zkoumám, jakou hru tu hraje,
nevěda, co obsahuje.
Konečně přišel čas a zvládá čaroděje,
kamenný kruh brání mi, vidět, co se děje.
Město bylo rušné a vždycky plné lidí,
jsou tu krysy sklepní, ty z pole nenávidí.
Možná vím, v kamenném kruhu čas plyne jinak,
pravda je v okruží, a kruh je rozvalina.
Činí vlastním přičiněním,
vesmír staví cesty znova,
nic jiného za tím není,
nezodpovědnost a lenost.
Zhusta taky vyčůranost.
Zakňouráme znásilnění,
možná přijde rozednění.
Černá, občas bílá vdova.
Letokruhy přibývají,
hledám léky proti chmurám,
opilý jsem jinotaji,
spousta piva, spousta vína,
nejen huba bývá líná.
Jako Arab nad azbukou
blahosklonně mávnu rukou,
na řadě je korektura.
Není všechno o spojení,
statistika je mi k prdu,
z toho ven jen krutopřísně,
slzy tlačí náhle víčka
před chapadly není kudy.
I když věcně přistižení
tady vážně s láskou hudu,
"hudec" píši krasopisně,
pečeť k tomu, extra svíčka.
Do ostudy sázím dudy.
Dudy nemám, jenom flétnu,
také housle skryté dobře.
Ale možná někdy v květnu,
pokud počas řekne oukej,
k Skotům skáknu, řeknu foukej.
Foto dodám, bude v hobře.
Opora a ujištění.
juta plná exkrementů.
Směnárníci nerozmění
nepatřičně hutný pytel,
nepomůže Honza Křtitel
ani pocit velké nouze.
Osudu se nedá vzpouzet,
narozený bez talentu.
Zjara, to se dějí věci,
blufuju a nezhasínám,
hledám správný závěr řeči,
nezávazná šprťouchlata.
Průser je vždy natotata,
nervozita, výkřik hrůzy,
vítězím já. Po haluzi.
V létě půjdu někam jinam.
Ženatý a trochu vdaná,
paměť, pravda, přímo sloní,
oblíbená kličkovaná,
užíváme kratochvíli,
takových nás není příliš.
Cosi mizí v pisoáru,
rozevírám vlastní náruč,
čekám, co že hupsne do ní.
Maslowova pyramida,
odjakživa na základně,
o něčem to vypovídá.
Dedukuji, co je chtění,
možná žába na prameni,
pozdrav Slunci je pak navíc.
Loupit chodím bez rukavic
a miluji bezvýhradně.
To je hodně prima známka,
když hrad nemá základ v P(p)ísku.
Být tak s tebou v kraji Šrámka,
nemám problém chodit k splavu,
ráda totiž ztrácím hlavu,
když dáš víc, než plnou misku.
Nemám z toho žádné vrásky,
všechno mám, tak co bych chtěla,
zdraví, domov, i dost lásky...
K čemu trezor s diamanty,
jednou zreznem jako panty,
ztrouchnivějí stará těla.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 17.7.2016 13:48 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=330'>Povzdech básníka</a> -> <a href='viewtopic.php?t=160'>Moudra</a>
Jen pár zrnek z moře písku
v přesýpacích hodinách,
chudák Fráňa bez výtisku.
Jednou byla jediná
poblíž řeky, zase v Písku.
Pohodíme po zdech hrách,
tisková a chyba v tisku.
Radování v blbinách.