PODZIM

[Hanulka21]

Toto jsem objevila a zalíbilo se mi to tak to sem vkládám


O cestách piš do vzpomínek
kam bránu otevřel ti stesk,
jez dechem mlhy ztrácí lesk,
skrytého pěvce dozněl trylek

Jeřabin rubín, o tom piš
o šípku též, co trny kryjí,
václavce spustil žalužii
v pařezu co hledá skrýš

Piš o smutku, jak sténá táhle,
vzkaz na volné šňůře draků
netečnému pošli zraku
kachny, spící na zdymadle,

Obzor strnišť, mračna splihlá
je slunce sotva přechytračí
čím úsměv byl, je spíše k pláči
To podzim již je u kormidla

[Kama]

Podzim. Jeho variace
mohou kouzlit v mnohé duši
cestu, která křivolace
vede někam k horizontu.
Někdo najde bonus v kontu.
Někdo naděj za zenitem
láká k sobě slovem, citem.
Někteří jsme slepí, hluší.

[sarin]

Dozrál čas. Za hvězdné noci
opustil bezpečí lůna
chlapeček se jménem Podzim.
Matinka Příroda září,
štěstím své proteplí barvy...
Robátko v kolébce houpe,
z letbabích utkané kloubek,
lehounce Váneček - chůva.

[vitsoft]

V zahradě peřina spadlého listí
jenom tak na chvíli poležet vábí,
ovocnou snídani v přírodě snísti,
očima spočinout v zlatavé hnědi.
Když touha po jaru jako čert svědí,
léto si užívám, i když jen babí.

[Hanulka21]

Podzim přichází..ne už je tu

Léto již dozrává
únavou chřadne
než-li nám zamává
přidá dny chladné.

Svou sílu do plodů
dávno už vlilo
hlásí se k odchodu
bylo s ním milo.

Béře dech sluníčku
symbolu života,
pokyn dá větříčku
ať listím třepotá.

Pastvy jsou už šedé
od mrazu ranního,
auto z cesty sjede
z mlžení hustého.

[Rancher]

Spadl lístek do bláta
vítr fouká na strniště.
Za co je to odplata?
Musím si dát pozor příště.

Platný lístek chutě zvednu,
musím se však oholit.
Neholeným ještě jednu
jízdu nelze povolit!

[sarin]

Tancuje lístie v rytme samby,
farbami všetko vôkol žiari.
Z pavučín pletie jeseň svetrík,
trávu doň zaodieva vetrík.
I keď dych berie krása farieb,
v neskromnom srdci skrývam prianie,
vyzerám túžobne páperie,
kúziel čas, keď sa i noc belie.

[sarin]

Třpytivé perly v pavoučí krajce,
rubíny spadlé v brokátu listí,
děťátka hrušně v odstínu zlaté,
smaragdů stébla vetkaná v trávě,
opálu tóny z kalichů květů,
stříbristé trylky znějící hravě
našíva slunce babímu létu
na pestré roucho hedvábnou nití.


<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 9.10.2010 00:17 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=226'>PODZIM</a> -> <a href='viewtopic.php?t=268'>Příroda inspiruje</a>

[Jiška]

Třpytivé klenoty poblednou v oparu,
podzim si libuje v dešťovém rozmaru,
javorů listí spíš ve větru odlétne
krása ta barevná rychleji pobledne,
až dýním úsměvy vyříznem do tváří,
drakům snad do výšky vzlétnout se podaří,
zazvoní rolničky na čapkách kašparů.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 9.10.2010 00:17 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=226'>PODZIM</a> -> <a href='viewtopic.php?t=268'>Příroda inspiruje</a>

[vitsoft]

Po ránu z balkonu k sluníčku čichám rád,
mrazivý vzduch voní kořením kouře.
Ospalci zpod peřin volají: Jde sem smrad!
Já si však lebedím, oči své mhouře.

[Rancher]

Zalezl jsem pod ZIM
poruchy se hroZIM.
Prší a je podZIM,
a tak pěšky chodZIM.

[lea]

Podzime, podzime,
velice mrzí mě,
že není po zimě,
svezeš mě, ó Zime,
to je mé resumé.

[Kama]

Tak ti nesu na podnose
krásný podzim, mytý v rose.
Přidám vůni po ovoci,
kterou můžeš, hlavně v noci
vplétat do snů, do svých chtění.
Babí léto je též jmění.

[baaari]

jedna hodně,hodně dávná....když jsem viděla potom film Jak svět přichází o básníky(a ty další),cítila jsem se taková "okradená"

...rok...

zima je pole, schoulené v bílé peřině
zima je skořice s hřebíčkem, svařená ve víně
nenávist je monokl, který se modrá pod okem
nenávist je vraždění lásky, brané útokem

podzim je do kašny pomalu padající listí
podzim je studený vítr, co rád zákoutí čistí
trápení je svetr, za krkem protivně škrábající
trápení je duše, zavřená na petlici

léto je třešeň za dívčíma ušima
léto je jehně, co zrovna vyběhlo z ovčína
radost je racek nad Karlovým mostem
radost je večer, prožitý s milým hostem

jaro je praskání ledu na řekách
jaro je deštík, co zimní špínu splách
láska je prstýnek na ruce z vlasů
láska je polibek na rty, zvuk JEHO hlasu

[ašek]

procházka ranní

Z psího hovna už se kouří,
pračce přeji šťastné chvíle,
je to jasné, přišel podzim.
Hledám pytlík v kapse saka,
ruku otřu o kravatu,
rozednívá se, či smráká?
Příště vlastní ženu zmatu,
ruku utřu do košile.

[ašek]

podzimně

Svůj čas světa chci mít na stálo.
Blázny pouštím sobě pod kůži,
sebebláznivější nepindaj.
Javorové listí popřálo,
taky rudé listy ostružin,
letos podzim, je můj zpravodaj.
Zežloutnu snad a zetlím vzápětí,
podzime díky, za tvé objetí.

[ašek]

podzimní

Byla tady, nějak není,
krku zvláštně chybí hlava,
který orgán postonává,
to je téma k zamyšlení.

Vlak už jede jednosměrně,
dobré filmy mají konec,
nesprintuje maratónec,
zešedlo, co bylo černé.

Nejspíš bude někým jiným,
konec je hry na hrdiny,
optimismus nezná břehů.

Stále hledá pokochání,
tomu už nic nezabrání.
Maratónec schopný běhu.

[ašek]

mezi břehy

Podvědomé koloběhy,
umírá, co příště rodí.
Stojí milá mezi břehy,
rozpadající se hmota
znovu už se nezamotá,
neodvrátím zkázu těla.
Říkanka už zlidověla,
nejdu pěšky. Sedím v lodi.

[Tadeáš]

Radostí obvalen s večerem jsem,
sednu si, kde sedím každičký den,
ač bdělý, prožívám nádherný sen,
starce on promění v děťátko z plen.
Sedím ti pod okny – nezděláš nic,
jsi-li tu, nejsi tu kdo vědět má,
jak otrok chci čekat, nevědět víc,
nespatřím stejně tě, neboť je tma.
Šťasten jsem přes všechno, pak psát chci jen,
o čem jen řekni si, vše v lásce mám,
slovíčko o tobě promění v den
noc mojí ztemnělou změní mi v chrám.

Čekat a nedočkat, toť úděl můj,
klidně si pomysli, jaký jsem chuj.