V řetězu se první verš rýmuje s posledním veršem předchozího příspěvku, za něj pak přidejte alespoň jeden další řádek jako návnadu pro dalšího cvičence.
Přidaných veršů může být i více, např. pokud byl předchozí příspěvek ve formátu AAB, můžete vložit básničku BC nebo BCCD nebo třeba BCDCDE.
Všechny použité verše ale musí přísně dodržovat rytmické schéma DTDT, tedy raz-dva-tři raz-dva raz-dva-tři raz-dva.
Namísto kliků, shybů a dřepů
radši pojď zkusit rytmiku rapu,
aby nám v mozku narostly svaly.
V nezvyklém rytmu smutek se zlomí,
nemaje zábran tančíme v kole
na zvláštní písně ve zvláštní škole
zpíváme zdola, zpíváme zhůry,
pomohou rýmy odehnat chmury
z těla i z duše opadne tíže.
Ahojky Jaz, mám trošku zmatek v písmenkách a tak se ptám.....šéf doporučil řetězení: BC, BCCD, nebo BCDCDE.....Tvá óda na písně Zvláštňáků je, pokud mne zrak nešálí, BCCDDE?
Něco jsem snad přehlídla?....Kama.
Ahoj Kamo, asi máš pravdu. To zadání jsem pochopila poněkud volně, jak se tam píše "..nebo třeba BCDCDE.." tak mi to znělo jakože "..a třeba taky něco jiného mezi B----X", hlavně aby se to rýmovalo a bylo v daném rytmu. Toto je asi právě ten rozdíl mezi českou poctivostí a slovenským volnomyšlenkářstvím. Tož, pardon.
V období letním Jazylka nezdí,
nemůže tudíž ovládat fanku.
Ačkoliv cvičí dlaňový úchop,
prodleva v čase, oproti plánku
zřetelně značí: Bude chtít důchod!
Někteří mají docela jasno.
Nestíhám ani, nestíhám žasnout,
k čemu je důchod mladému duchu?
Nemaje práce postrádám vzruchu,
nemaje rýmy postrádám vzpruhu,
jak pobýt více ve vašem kruhu
hledám si způsob - snad zkrátit spaní,
nestíhám žasnout, nestíhám ani
kam, Kamo, chodíš na tyto fámy.
nebo "nemajíc"? v ženské rodě? zase v tom tápu, a ve slovníku není ani jedno ani druhé.. och.
Jen z barev různých složí se duha,
nechci být stále v sluneční lázni.
Naštěstí trochu všichni jsme blázni
v koutečku duše, kam rozum nesmí,
když chvíle těžká, klíček si vezmi
od tajných dvířek k dětskému snění.
Otázka stojí: Jak kdo to chápe?
Pravdivé… Lživé… Které je podlost?
To, které pravdou člověka drásá?
Nebo lhát? Čemu dát tedy přednost?
Někdy i ve lži může být spása…
Nikdy nic není černé a bílé.
Rozverní lháři pokořit splav jdou,
společně kráčí, skotačí v trávě,
skutečnost vždy si dotvoří hravě,
tu a tam přidaj, onde zas skryjí,
omlouvaj láskou způsoby zmijí.
Těžko je s pravdou, známe to každý,
stejně však nejde tajit ji navždy,
laskavě s citem snese se mnoho.
Někdo má příliš barevné peří,
vážnost si drobí do sprostých vtipů
myslí, že vládne, když jezdí v džípu,
z každé se lehce vykroutí viny,
melou však jistě osudu mlýny,
křesťan či kacíř, hranice hmlisté,
záleží nejvíc, zda srdce čisté,
i když né každý takto to vidí.
Jedná se také o místo, dobu.
Co dřív se dělo ve jménu víry
tak to je hanba, děsy a hrůza.
Ve jménu Boha boje i smíry
pěnili krví mocní i lůza.
Dnes je to doufám s křesťanství jiné…
Milovník saké jistě se dočká.
Úroda rýže slušná snad bude.
Meruněk málo, švestek prý také.
Morava pláče. Pramálo zbude
pálené slívky. Jedno i jaké.
Slabá prý bude ovocná sklizeň.
Do sklípku hledím, zrak mne snad klame,
poslední kapky zlatého moku
zbyly tu na dně, asi jsem v šoku,
srdeční masáž, dýchání vakem,
žádá se rychle, či aspoň mákem
léčit si nervy odvarem v hrnku.
