Škola rýmů

Vogonská lyrika může nezasvěceným připadat snadná, podobně jako mnohdy ohrnujeme nos nad abstraktními malbami v domnění, že bychom to hravě zvládli taky. Po přečtení bychom si měli být schopni říci: nevím sice, co konkrétně chtěl autor říci, ale tuším, jak se při tom cítil.

Tím, že v kůži Vogonů nejsme omezováni na reálná slova, se ústupky kvalitě rýmu a rytmu stávají neomluvitelnými. Zároveň by měl být zachován duch hostitelského jazyka, viz např. tyto ukázky.

Nuže, smočme svůj jazýček do palety zvukomalebnosti a odvažme skřivánky od nití racia!

By chřavé sloušky nezvarněly,
dám do skuhřinek tělofán.
Můj senohrab je zfanfrnělý,
když slyšné vlánky vlnět vidí.
Hned třeskná trouž jej svilně řídí
až do slubin, v nichž lyk je řván.

technická poznámka..........ten domácí úkol je za odměnu,nebo za trest?
Asi omdlím......kde se tady omdlívá?

Co je tohle za výmysly?
Jeden tady slova syslí,
teď však náhle, vem to ďas,
písmenek shluk volá zas!

S tímhle rady nevím si,
řeknu: rýme, prosím si!
Místo smyslu nesmysl,
diví se i Přemysl.

A ke všemu ještě,
dalo se do deště.
Budu rytmus krátit,
chtěje všechno zvrátit.

Slabik je pět teď
napíše je děd.
Je to horonší,
v lese Mionší.

Máme čtyři,
špatně míří,
číslo klesá,
srdce plesá.

Naši tři
rytíři
slovaři
zavíří

Bude
konec,
přijde
zvonec:

Bim
bam,
rým
mám.

Doufám, že mne neukamenujete, moc vogonské to není (2-3 slova), ale, prostě mne to tak nějak napadlo.

Upraveno dle připomínek. Pravda, přechodníky mi nejdou. Ale zase to bylo víc vogonské.

Každopádně to je zajímavý nápad, a má i pointu.
Mystičnost celého díla by ještě více podtrhlo, kdyby počet slabik zároveň korespondoval s <a href="http://home.pf.jcu.cz/~edpo/program/kap19.html">číslem barvy</a> zobrazovacích jednotek.
Ještě opravit přechodník chtíce na chtěje. Chtíce, to jen kdyby vás takových bylo víc.

Kajuty chrochtání hatmatilek,
brblavý mručení - ochmelů cejch.
Bujaří utnul, cák, řízný trylek:
Dofrasa, zkysnul flusutrejch!

Šest tuctů šmátožných chapadýlek
razilo si hned cestu v kokpit.
Z jich vočí na šťopkách oslizu brek
spěl sborem pohromu ohlásit.

Kapitán posádku žlážolí,
koráb stáčí do plesňodráhy.
Ač všude kol vlasatky mrholí,
na orbit fluzký vlítli záhy.

Toť ona, planetka zaslíbená -
flusem oplývá, zdáli libě smradí.
Darmo zní v poplach siréna,
marně se flůtila k obraně břadí.

V kocábkách vratkých dvounohý červi
v řežoseči lítý neobstojí.
Vzduchoprázdno se juž barví kerví .
Bác, žbluňk, blump a je po souboji.

Kosmem zvučí ryk a hlahol,
podpalubí čpí zas flusem.
Vogonstvo je opět namol,
zvedá kotvy nad glóbusem.

(Vogonsky zatím moc neumím, tak jsem to zplácal takhle, a je to spíš hokus pokus o epiku)

hodně pěkné dada

Chrochtovrtě
je jich mrtě,
mdlové mdlíce mdlouvání:
morušoní
na mandloní.
Chrchl vychrchle vrchování,
machr muše máslíce
masachr máše na límce.
Mukl muchl muchacha
mrchou moušu raracha.
Chrchle v rouše vychování.

ZÁBŘÍ HUBRUŇÍM

Až bříství řísně přisvibří u rulivšíchse botouní,
pak na lachší vlým moluvím tlá povějím i fojeví.
Kdo uvlá a co naláslí pon lavějících toruží,
gle holahá ba trapatá a yň hží pona napuží.