Anaforismus

[vitsoft]

V tomto tématu budeme procvičovat anafory, abychom si ověřili, jak vylepšují expresivitu autorova sdělení, a taky abychom si my se slabší pamětí tento cizí termín lépe zapamatovali.
Anaforou je zopakování stejné figury (slova nebo sousloví) na počátku dvou nebo i více veršů téže básně.

Napište básničku v libovolném formátu, která obsahuje alespoň jednu.

[vitsoft]

Na talíř přisypu několik anafor,
abys mi, má milá, nechcípla hlady,
abys mi věřila, že tohle není fór,
když říkám, že věčně nebudu mladý,
když říkám: žít se má právě teď, tady!

[Kama]

Elegantně,pyšně,krásně,
ve výloze ,jeden pouhý,
byl jsi cílem slepé vášně,
byl jsi cílem velké touhy.
Kožíšku můj bizamový,
tys to věděl,že chci strašně,
tys to věděl,že jsi snový.

[Jiška]

Někdy také pláče moje duše,
někdy také smutek za mnou kluše,
láska, ta mi dává sílu k žití,
láska, ta mi jako slunce svítí,
silnější než sladká oskeruše.

[Hanulka21]

Proč moje srdce po tobě touží,
proč moje srdce pro tě se souží,
nestojíš přeci za tu bolest!
Lásku věčnou jsi mi sliboval,
lásku věčnou jsi mi přísahal,
teď moje srdce tluče protest!

[žížala]

Víš jak voní zimní zahrada?
Víš jak západ slunce vypadá?
Popusť uzdu svojí fantazii
a zasni se
potom zbašti jednu aktivii
a uzdrav se

[knihovnice]

Když někdy
velkou radost mám,
chtěla bych létat
a taky salta metat,
vznášet se do oblak,
proplouvat vzduchem
jako pták.

Když někdy
mívám ale splín,
já ubírám hned plyn
a velmi těžko bývá mi,
zůstávám radši
na zemi.

Když někdy
něco se mi zdaří,
ať červenec je nebo září,
jsem tak pyšná na svůj um
a vzdávám hold
letadlům...

[sarin]

Dnešný deň voňal vanilkou.
Vetrík podúval od cukrárne,
pečú kde vianočné pečivo.
Do Vianoc až Vanilkovo sme.

Dnešný deň dýchal škoricou,
klinčekmi a letným medom.
Bielo snežím medovníčky,
prevoňal nimi celý dom.

Dnešný deň voskom cítiť bol,
blikalo sviecami mestečko.
Spomínajúc na dušičky,
blikali plamienky veselo.

Dnešný deň celý bol voňavý.
Ešte som si kúsok doniesla,
kus prazvláštnej vône od mamy,
prazvláštnej vône môjho detstva.

[knihovnice]

Půlnoční

Zvony zvoní,
třpytí se vhlký sníh,
šlapeme tichem
v závějích.

Zvony zvoní,
stříbrné vločky sněhu,
z nebe nám snáší
štěstí a něhu.

Zvony zvoní,
přehluší marnost i klam,
v srdci bdí láska
a nikdo není sám.

Poslední poutník
je šťasten, syt,
zvony zvoní,
dál už jen ticho a klid...

[Kama]

Ještě pořád znám tvé kódy,
ještě pořád znám ta vrátka,
vím,jak hledáš dlaní body.
Vím,jak správně pít mám Grappu,
neříkej,že nic nechápu.
Byla naše cesta krátká?<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 20.11.2008 20:15 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=176'>Anaforismus</a> -> <a href='viewtopic.php?t=150'>Sextiny</a>

[knihovnice]

Na dámském večírku
řeknou mi pojď, Mirku,
rozškrtnou si sirku,
zapálí cigaretu.
¨
Trávím tam hodiny,
právě mám jmeniny,
jsem tu muž jediný,
balím Bětu.
¨
Na dámském večírku,
pochválí mi sbírku,
rozepnu si dírku,
jazyk pletu.
¨
Běta je bez viny,
posedí u číny,
pak mlsá maliny
při fernetu.
¨
Cítím se teď skvěle,
chtěl bych do postele,
tváří se tak bděle,
snad nechá mě tu.

Po dámském mejdanu
k Bětě láskou planu,
napustím si vanu,
dobře mi po těle.
¨
Po dámském večírku
potkal jsem dnes Jirku,
já prásknu tě Mirku!
Není nad přátele.

[Hanulka21]

Přišla noc - láska přichází,
přišla noc - přichází zklamání,
nastal den - láska odchází,
nastal den - zůstává zklamání.

[Rancher]

Nemohu napsat tady anafor,
nemohu, nepoznám totiž ten fór.
Nemo huhlá, na mne málem vylít.
Ne! Mohu se tady stručně vylít.

[Kama]

Pavoučí krajkoví věnuj mi dneska,
chtěla bych sárí mít,stačí pár metrů,
chtěla bych pro tebe vypadat hezká,
chtěla bych uslyšet Panovu flétnu,
chtěla bych s tebou být, až zase vzlétnu.
Na tácku nesu sny.Ve starém svetru.<br><hr> Z Kamy se tady stává mistryně v oboru anafor a sextin, obdivně smekám a svítím na ni reflektorem své pleši.
<br>Příspěvek byl zkopírován 15.4.2009 21:11 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=176'>Anaforismus</a> -> <a href='viewtopic.php?t=150'>Sextiny</a>

[vitsoft]

Svetříky z pavučin v obchodech nemají,
marně se poptávám po flétně Pana.
Prodavač snažil se odbýt mě šalmají,
prodavač snažil se prodat mi loutnu
a já už z tvých veršů dočista hloupnu.
Důvody neřeknu. Uhodni sama.

[Kama]

Vsadím boty,že to poznám,
vsadím pytel lesní borky,
vsadím fant a klidně ho dám,
pokud neuhádnu správně.
Líbí se ti totiž hlavně,
moje slabost pro piškvorky.

[Hanulka21]

Nedávej mu v sázku fanty,
nedávej mu v sázku lásku,
nedávej mu žádné granty.
Má rád ženy svého kraje,
neboj, když nic nevyhraje,
nezkřiví ti ani vlásku.

[vitsoft]

Křivit vlásky nemám zájem,
od toho je přece kulma.
My si tady jen tak hrajem,
vzájemně se ondulujem
jako když si dítě staví,
jako když má dítě průjem.
Veselost je půlkou zdraví,
kdo je čistý, druhou půl má.

[Rancher]

Od rána mne bolí hlava,
odrána je moje plec.
Od rány je žínka hravá,
odrány mám obě přec.

[Hanulka21]

Sednu si tiše do trávy,
kouknu se někam do dáli.
Sednu si tiše do trávy,
ptáčci si krásně zpívají.

[Rancher]

Tráva roste na palouku
tráva roste v lese
Trávu nenávidím, brouku.
Trávu? Už mně nese...!

[Kama]

Chtěl bys vědět, na co myslím,
když si večer tiše předu.
Chtěl bys vědět, zda si číslím,
co mám dát a co jsem dala.
Chtěl bys vědět, když jsem stála
nešťastně u křižovatky,
chtěl bys vědět, proč jsem zpátky.
Chtěl bys vědět , možná i víš,
proč si fňukám, jenom když spíš.
Všechno ti říct nedovedu.

[Hanulka21]

Podzim je,
když venku je sychravo.
Podzim je,
když stromy pouští listí.
Podzim je,
když venku často prší.
Podzim je,
když nemáš dobrou náladu.
Podzim je,
když letní láska zmizí.
Podzim je,
když máš jen špatnou zprávu.
Podzim je.........

[Jiška]

Podzim je přece zlatistý les,
podzim je třeba barevný vřes.
Podzim jsou jablka, švestky a hrušky,
podzim jsou myslivce výstřely z pušky.
Podzim je také můj šťastný pes.

[Kama]

Pošli svoje touhy s vůní oleandru,
pošli přání s větrem, jižní dneska vane,
pošli slova nocí, až k hvězdnému vandru.
Možná budou ráno zatoulané v stráni,
poznám je po vůni, schovám si je v dlani.
Poznám je, třeba i smutkem umazané.

[sarin]

Křidélka skrkvaná upadla do prachu...
Bez nich je létaní skutečně bláznovství.
S nimi to byla též troufalost, létát. Uf...
Takové blouznění život neodpouští.

Takové blouznění přináší zradu
se spoustou zklamání v barvě lži, bolesti.
Po vzletu obvykle dochází k pádu.
Škemrat mám o lásku? Brojít mám s osudem?
Mám mu být snad pro smích? Poslední pokus? Ne!
Škemrat o naději přijde mi zbytečné,
buď víra v tobě tkví, nebo ne, člověče.
Nechci víc křídla tá, vedou jen na zcestí.

Nechci být bludičkou na cestě-necestě,
kde se prach pomalu proměnil v bahno.
V kapičkách se soli, něžné i ty směšné,
rozpouštím slova. Již neplatí dávno.

[sarin]

Duše....co vlastně je taková duše?
O duši báseň znám nejednú vzlétnou.
Duše však, tá moje...řeknu to suše:
Bezedná není, je plytčinou mělkou.
Ba, není pražádná studánka čírá,
navíc též schází jí hedvábí lehko,
tíží jak plně naložený tirák.
Jsem člověk a lidé anděly nejsou.

Duše, tá moje, je takové hříště,
na kterém bojují rytíři stále.
Jen nikdy nevím o co půjde příště.
Zápasí v duelu zlo proti dobru,
bohužel, dobro...no, nevede vždycky,
duše se zmocní zlo na dlouhou dobu,
prohrá pak také láska s nenávisti.
Duše je přítěží mou ve finále.

[Hanulka21]

Kdepak se touláváš
bludičko ztracená,
bez mámy usínáš,
lidmi jsi ztrápená,

kampak se vydáváš
bludičko bláznivá,
širý svět celý znáš,
těch krás co ukrývá,

posečkej opodál
bludičko znavená,
osud ti všechno vzal
a přeci nesténáš,

možná jsi zhřešila
bludičko citlivá,
láska tě zvábila,
a teď ji proklínáš,

usměj se trošičku
bludičko smířená,
v dlani máš perličku,
ty víš, co znamená.

[sarin]

Bludičkou mnohdy bývám mezi slovy.
Rada se toulám jejích křehkou říší.
Každičké kouzelné, které se hodí,
schovám si do dlaně,
schovám si do veršů,
kde češu je márně.
Některé jsou v metru,
ze kterého analyzátor šílí.

Bludičkou mnohdy bývám mezi city.
Nejsou však všechny labyrinty moje,
kterými se mezi slovíčky řítím.
Chodník ten nejeden,
chodník, jež vede v sen,
jenom je smýšleným
barvistým blouzněním
duše, která střílí slepé náboje

[lea]

Představo průsvitná prostřená v úsměvu,
představo hedvábná na stěnách krystalu,
představo zvonivá z letního nápěvu,
představo posvátná v mlhavém oparu,
představo skutečná jako stavy bdění
bereš mi sílu žít mimo sladké snění.

[sarin]

Půlnoci schází pán Úplněk,
v momentě, kdy usne skleněnka zářivá,
pohltí tak světlo úplně.
Čekám trpělivě,
čekám na příslib dne,
ať se zase zadní,
ať se již rozraní...
Úsvit rozpouští strach, víra dnem ožívá.

[vitsoft]

Zdá se ti provázek krátký být na draka,
zdá se ti, že život končí? Mně ne.
Stačí si zašeptat abraka dabraka,
čarovnou hůlkou si zamávat zvesela,
aby se nočněnka duhově zadněla
úsměvem na tváři rozraněné.

[sarin]

Vykouzlila tvoje hůlka
podivný proutěny košíček,
vykouzlila mi tvá slůvka
v něm spoustu barevných klubíček.

Z nich si skladám půlky kruhů,
k červánkům narudlým bráničku.
Skladám z nich svou noční duhu,
barva z ní kape do nočníčku.

[lea]

Vyznání rockera

Prosím tě odpusť mi, večer když usínáš,
prosím tě odpusť mi, ráno když procitáš,
že nejsi jediná.
Prosím tě odpusť mi milenku proradnou,
prosím tě odpusť mi paní tu záhadnou,
ztrácím se v tóninách.

Zas kráčí ke mně tmou
se září barevnou.
Cé jako oči tvé,
blankytem k písni zve.
Rudá je nota á
když líbám ústa tvá.
Zazní-li nízké dé,
chci vlasy tvé hnědé.
To ty jdeš ke mně tmou,
jsi hudbou barevnou.

Prosím tě odpusť mi, prosím tě odpusť mi,
že nejsi jediná…láska má.

[lea]

Kolikrát říkám si, kam mizí čas,
kolikrát vnímám ten tajemný dech,
večer, když usínám, slyším Tvůj hlas.
Vznáším se v hlubinách času a prostoru,
vznáším se bez křídel za Tebou nahoru,
zašeptám: kousíček sebe mi nech.

[lea]

Když jsem byl malý kluk, musel jsem poslouchat,
neříkat ani muk, snažil jsem se doufat,
že takhle žít se dá.

Taky mi říkali, nesnaž se rozumět,
Ještě jsi moc malý, klidně na zadku seď
a dělej co se má!

…nechte mě odejít, chci si hrát, chci se smát…

Beďarem povzbuzen hlásím se o slovo,
pozbývám iluze, když slyším tátovo:
Ty spratku, čert tě vem!

Lákal mě Manitou do lovišť do věčných,
facka když je ti tu argument zbytečný,
pojď radši ke mně sem!

…nechtě mě odejít, chci si hrát, chci se smát…

Bloudil jsem ztracený, konečně svoboda,
neláskou zmlácený, pitomá náhoda,
že budu muset jít.

Život je bestie, zákeřně hlodá v nás,
když chce tak zabije, Bože teď nemám čas,
teď zrovna, když chci žít!

…já nechci odejít, chci si hrát, chci se smát…

[Beta]

Morbidní :


Nebude již žádná Beta,
až odejdu z toho světa.
Nezůstanou žádné kosti,
ani nebudou starosti,
nebudu hlady umírat,
mrtvá budu, ani stírat
slzy - nebudu žádné mít,
nebudu, však duch bude žít.
Sledovat budu vás - v duchu,
už se na vás těším, juchů!

[Yan73]

Na onom světě dobře je Betě.
Na onom světě dobře je Yanu.
Dají mě v hrob já z něho však vstanu!

[baaari]

...o svobodě...

svoboda je ve mně, i kdybych byla stokrát uvězněná
svoboda žít, i když zdá se, že žít cenu už vlastně nemá
svoboda ne jako slovo, ale svoboda jako pevná víra
svoboda tam, kde bez svobody zeje jenom temná díra

[Rancher]

Sedím a chci psát. Zatím jen dumám.
Sedím a píšu, bude to rumám!
Sedím a vím že rumám je od rumu ...
Ležím a trpím absencí rozumu.