To že došly bobule
není dvakrát příjemné,
probíhá to plynule.
Lékař příliš přízemně
velí hlavně nekouřit.
Má-li doma kocouři,
milku vlastní obslouží,
nenasere přítele,
co už vypil barele.
Jen prodřel boty častým tancem.
Už plevel z mojí lebky roste
a vůle není z mého gusta,
ta z šedé kůry neprorůstá.
Tak doufám, přece nepřeroste,
když večer trávím s velvyslancem,
co boty značí vlastním puncem.
Že by, ašku, nedošlo Ti,
že jsme dámy dobrých mravů,
možná spíš by prospělo Ti,
založit si vlastní Rýmy,
táhnout se jak dlouhé dýmy
budou k Tobě na Tvé vlně
mnozí, kteří v temné tůně
nebojí se s Tebou vnořit,
trpělivost naši mořit,
přeber si to, namož hlavu.
Myslím, že by sis měl uvědomit, že tady nikdy nebyly a doufám nebudou... - verše pro otrlé.
Ty si myslíš, když mě vmeteš
průpovídku, že mám uhnout,
to se, hochu, ve mně pleteš,
já si za svým budu státi,
nemám přece proč se báti,
i ženská si umí dupnout.
Dupej jak je zdraví libo,
neuhýbej ani gram.
Platí, zralí jaktěživo
neví v žití kudy kam.
Neuhýbej, pokud nechceš,
všechno jenom vůle tvá.
Základ je, že nepřehlédneš,
zdali nejseš služebná.
Služebná? To nejsem vskutku,
když mě můj muž denně vaří,
nemám tedy důvod k smutku.
Svobodnou mám ve všem vůli,
pláču jenom nad cibulí,
ať i Tobě tak se daří!
Kdo zavře za potulku
kýč, který brouzdá nocí?
Noc, jejíž obžaloba
míč hraje na tvou půlku?
Vor, který přivez Joba
už z vlajky serval šňůrku.
Ex, možná svépomocí?
Jen kómatická mdloba!
Slyším jenom vřískot
ze dna prázdné sklenky.
Každé moudro anekdota.
Brod je sakra blízko,
pořád chráním trenky,
nemám východisko.
Zas čekání na Godota,
žádné omluvenky.
Už barman odmít nalít znovu.
Jen tvor jsi, který zprachovatí,
tak končí mejdan po proslovu,
co ani Ježíš neproplatí.
A konec srandy v Kocourkově,
ten mejdan prožils ukázkově.
Teď žít dál musí v kleci jatí!
Drž si židle zespoda,
když máš pocit,
že tě na ní prdel brní.
Drž si židle zespoda,
když zúročit
chceš, že pouze nepatrní,
třebaže to netřeba
užívají placeba.
Když doktor říká, nekuř,
zkus znovu začít věřit,
že upálili Husa.
Až jednou bude nejhůř,
tak zase bude nejlíp.
Pak plamen nerozdusá
on! Zikmund, liška rusá.
Potkal jsem ji nahou, bosu,
srdce dává na podnosu.
Není mnoho takých žen,
byl jsem rychle ztopořen,
byla snová, měla kosu!<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 23.7.2014 22:29 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=339'>MASTIČKÁŘ HOLÝCH DUP</a> -> <a href='viewtopic.php?t=161'>Povzdechy</a>
To Cháron bránu nezavírá
a farář Tomáš skáče z věže.
Chtěl hledat spoje rovnoběžek
a vlastní mysl podezírá,
že plachetnici praská stěžeň.
Když život náhle odumírá,
jak má se modlit za papeže?
Z bažiny stezkami jít stínem čeho,
včerejškem nesla se řeč volaného.
Polapen do sítí - oka pavoučí.
Obnovu rozpravy však nepředurčí,
obnoví příbytky. Pak, otupěle,
nezbývá ničeho. Jen pohyb těles.
Rum se hodí vždycky.
Na plotnu nepatří
Jaroslav Vrchlický.
V ruce měla hadřík,
stará ani mladá.
Našel jsem básníka,
jamy každá ráda.
Básník hrá komika.
Proč ne maškaráda!
Na mostě po ránu je chladno,
už svítá z vlastních potíží.
Jen lehce snivě zamyšlený
nahlíží, kde řeky čeká dno.
Tak pojď a zahoď závaží.
Proč nikdy nechce ptát se ženy,
nepozve ji někam dál?
Zas ví, co je klid,
na zápraží s kytkou stál.
Jen jít, a sám jít........
Přilepí se na příhody,
zavřou si tě v kriminále,
vládnout chtějí, sbíraj body.
Znovu vnímám kolemjdoucí.
Bez rozsudku, neurvale,
jsi kus masa v jejich sále.
Každý z nás má ve své škále
potkání se s všemohoucím.
Fatální je vždy zdánlivé,
život občas tvoří křivě.
Dobrý večer, uctivost.
Nepodlehnu direktivě!
Bůh se chová milostivě,
i když potkám taky všivé
v příští vnitřní ofenzívě.
Nemám o tom pochybnost!
Řek mi atlet v trenýrkách
roztažený na kříži,
nesleduj už světýlka,
k dobrému to připíši.
Každý z nás je úchylka,
taky často obtíží.
Dneska už nic nesvítí,
víru svou děl desíti.
