Ranchiíí neboj, máš ho schované v ředitelně, říďa byl při tobě a řekl nám, že na tebe nemáme žárlit a máme ti dopřát trochu toho povyražení, on že zase láká děvčata na sbírku dýmek, když není žena doma. No, aby chlapi nedrželi při sobě!!
Milí spolužáci.....pozorně si prohlídněte obrázek tohoto opeřence, a to tak, že aspoň dvakrát. Poté zvažte, zda by se nemohlo jednat o ptáka, který nosil poštu a krátké SMSky jistému panu Jé.Cé. Ten jej , z pochopitelných důvodů, nazval poštolkou.......
Jistou indícií by mohl být i fakt, že i u mne něco utrousil....<a href="http://2i.cz/ea417a5083"> <img src="http://2i.cz/2i/t/ea417a5083.jpg" alt="2i - image hosting zdarma" title="2i - image hosting zdarma"></a>
Ranchere, nepřestupuj, zůstaň.. Též mi uniklo vysvědčení a nic si z toho nedělám, věřím, že propad by mi byl oznámen písemně i v nepřítomnosti. Nejsme přeci sběratelé známek, chodíme sem pro radost.
Poštolky? Nejsou to ty zavazovací kalhotky pro mimina? Také velmi hodnotný ČS vynález.
To je fajn, Hanulko, že se ti připojení spravilo.. Jedeme do Chorvatska, do Cavtatu, až tam na jih, poprvé v životě jedu k moři na dovolenou, těším se.
Pozdrav pro všechny spolužáky.......Pro ty, kteří odlétají do teplých krajin, takovou malinkou radu....: Nelítat moc vysoko, vzkazuje Ikaros. Pro ty, kteří jsou v péči domácího sluníčka....zalézt do bazénů a pamatovat na pitný režim.....
Já jdu příkladem.....
a co tohle děvčata?.. Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci…
Však řekli, že jste samotář.
Hani, kájam sa.....
tvoje zadanie v slovenčine znie takto:
„Píšem vám – prečo, neviem sama.
Čože mám ešte povedať?
Vy môžete ma dnes, och, tá hana,
opovrhnutím potrestať.
No ak len kvapku zľutovania
cítite k môjmu nešťastiu,
nenecháte ma zmierať tu.
Sprvu som, verte, mlčať chcela;
a nepadla by do hanby
a u vás čistá bola by,
keby som aspoň dúfať smela,
že môžem čo len v týždni raz
v dedine našej vidieť vás,
počúvať vás a hľadieť v oči,
slovko vám rieknuť, potom však
na jedno myslieť v spomienkach
až do stretnutia, vo dne v noci.
Drahý! ... Nie, s nikým na tom svete
už s takým rýdzim ohlasom
nebudú moje túžby späté ...
Ja z vôle božej tvoja som ...“
Já ho teda rád nemám, co jsem se musel učit v ruštině nazpaměť: Ja pišu vam, čevo že bolje, što ja magu iščo skazať...
Ale moc se mi líbí jiný text od autora, kterého nakousla Sarin:
Můj psychiatr konstatuje chladně,
že jsem se dostal do stresu.
Já si spíš myslím, že jsem prostě na dně.
Stávám se rybou mlčky, nenápadně,
a tenhle pocit vážně nesnesu.
Můj psychiatr říká: to se spraví.
Nutí mně prášky na nervy.
Já ale toužím skočit do Vltavy
a začít plavat přes jezy a splavy
jak olejovka prchlá z konzervy.
Chci hasit žízeň kapkou deště
a potom slíbat růžím růž.
Chci říkat ještěrkám své ještě,
chci říkat užovkám své už.
Můj psychiatr říká že moc piju,
ty zase, že jsem zkrátka cvok.
To prosím s tebou už pár pátků žiju.
Pěstuješ si mě ve svém akváriu,
chytáš mě do svých nalíčených ok.
Oběma se vám v hlavách nerozsvítí,
nevíte, co je rybí pláč.
Nemáte zdání, co ta ryba cítí,
když se zas mrská v telefonní síti,
když se z ní stává zavináč
Já se musela také k maturitě to učit nazpamět a ještě Eugena Oněgina..naše ruštinářka byla rodilá Ruska! a schválně jsem nezačala dopisem Taťány od začátku, to by poznal okamžitě každý
Koukám, že tu je vzdělanostní exploze.
Oněgina jsem úspěšně též prezentoval na nějakém Puškinoivě památníku... a mám ho moc rád.
Tohle je ovšem můj šálek kávy:
Máme samce dogy,
je úplně grogy.
Celou noc byl u fen
a teď žere brufen.
Také se připojuji k vítacímu výboru.......a jako všechny nové příchozí, vítáme tě chlebem, solí, grilovaným kuřátkem, ....a dnes, vyjímečně i MOJITEM....Kama.
Tak jsem přes poledne oprášil znalosti stran rodinné výchovy a sesmolil reakční příspěveček, a ona ho afro.minerva mezitím už potřetí přepárala, takže v něm reaguju na smazané. Ale měnit už to nebudu.
Minervo, to nám nedělej, nemáš se za co stydět, patříš tady k nadějným talentům, my už jsme tu napráskali mnohem horší básničky a hanba nám není.
Taky ve cvičnách prosím nepřepisujte původní chyby, na nich se nejlíp učí a čtení řetízků a prošívek aspoň není tak jednotvárné.