Čert teď bliká si růžkama,
jaká je to velká tlama,
a ten jazyk rozeklaný!
Není to jen poplach planý,
děti strachy oči mhouří,
když pekelník oheň kouří.
Nikdy nebylo tak zle,
aby být nemohlo ještě hůř.
Spalila jsem dnes wafle...
Synek kroutil trochu se,
že prý je to nechutné.
Ja mu na to řekla sladce: "Kuš!!!"
Naposledy upravil(a) sarin dne 17.11.2008 22:11, celkem upraveno 1 x.
Sedím v křesle,slastně,líně,
myšlenkami bloudím světem,
Zastavím se v Taormině.
Krásná perla,kousek ráje,
mandlové,voňavé háje.
Zdobíš mně zas tímto květem?
Nevím, co by ŘEKL zajíc,
přechodník, že je mu na nic?
Jestli majíc nebo maje,
z fajfky s chutí zabafaje...
Pozorujíc kroužky dýmu,
kontrolujíc chyby týmu,
zajíc v básníka nám zraje.
Toto jídlo roste v puse,
nemohu ho jísti v kuse,
dám si radši malou myšku,
udělá mi dobře v bříšku.
Prolétnu se černým lesem,
myšku vidím hned pod vřesem,
chudák nemá žádnou šanci,
skončí u mě v břišním ranci.
Raneček sbal si i kožíšek z myší,
pod něj si ukryješ pírečka soví.
Tiše jak laňka jdi, ať tě neslyší
krkavec, který teď sleduje labutě,
jak tančí lehounce zvedajíc perutě.
S potěchou noční tmou sovičky loví.
Je vidět, jak všem praxe svědčí, s potěšením musím pochválit všechny příspěvky na této stránce, jsou kvalitní stran rytmu i rýmů.
Jen u posledního příspěvku si nejsem jist, zda je kvalitní i po stránce zoologické, netušil jsem, že krkavci loví i sovy. Ale možná jsem tenkrát chyběl. Uloven hlodavec zoufale kvičí,
příliš mlád cítí se, by ležel ve hrobě.
Dravý pták nechce však spásat jen mlíčí,
pro vývin nutná je bílkovina.
Nadarmo myšička packy spíná,
končí se jejího života koloběh.
Život bývá krutý i tá jeho klání,
málokdo unikne těm jeho nástrahám.
Dravce, který pro růst, vývin těla zdárný,
uloupit i život hlodavce neváhá,
loví jiní dravci, jídlo jim neschází.
Kdo ví, co je k tomu běsnění dohání.
Chvilka potěšení, či vidina slávy...
Říkám jim krkavci ve svém jinotaji.
Stýská-li se po štěkotu,
vím, jak čelit tomu stesku.
Na mapě si vyznač kótu
kdesi poblíž města Brna.
Událost toť hrůzyplná:
prý tam bude sraz všech pejsků!
Pomozte, srazila se mi skříň!
Jedný šaty, druhé, třetí...
Padne mi jen oděv maminčin.
Čím to je? Čím asi?
Trápím se, zoufám si...
Je to záhada století.
Stále jsem slýchala v čase plynné kríze:
"Ivánek, to je to nejlepší řešení,
je to ten nejlepší, super termovízer..."
Teď když tak podivně mé tělo se mění
- mám divné tušení, že to věstí svízel -
nechápu moc dobře to tvé podívení.
Nechápu podivení, nechápu svízel.
Ivánek nadán je viděním v infra red!
Kdo totiž tělo Tvé sil, ten jiné sklízel
a spatřiv to spektrum, utekl radši hned.
Naslouchám spektru svých pocitů,
myslím-li na různé možnosti...
Myslím-li na to, že kdyby tuk
nehýzdil zvenčí tělo moje,
nu...že v tak vzácné symbióze
s chatrným prázdnem v mojí duší,
každý hned na pohled by tušil,
jak chudé jsou všechny mé cnosti.
Ctnost, pokud polštářem vnadů jest halena,
pro pány při těle velkým je vzrušením.
Pomalu odkrývat lýtka a kolena,
peřinky z pneumatik odsouvat stranou
a ňader vaky když pod pupek skanou,
oba dva obdivným vzdychnutím ocením.
Také vzdychám celá blahem,
užiješ-li modré kouzlo,
cítím se jak dívky padlé,
bohatství lásky tím vzrostlo.
Oči mé pleš tvou nevidí,
ani tělo plné vrásek,
navěky jsi můj malý princ,
třeba že již stříbrem chmýříš
a v ústech máš prázdnou ďáseň.
Nejradějí žužlam údy,
které cítít vonným kouřem,
které dlouho v dymu udí.
Děsnou mám chuť na lahůdku,
ulahodit chci žalůdku.
No bez zubů je to problém...
Pošeptej tiše: "Jen mě vyhoď.
Opravdu říkaš vyhození?
Nebude chyběti tvůj ti choť?
Kdopak ti navaří?
A kdopak zlíbá rty?
Zahynu prost tvých políbení,
bez chyby pražádnej muž není.
Odpusť mi ještě můj miláčku,
neber mi navždycky svou lásku.
Kdo strážil by všechny tvoje sny?"