Přicházívá s hlavou v hrsti,
igelitku na mozek
vytáhněte k uložení.
Brzdí příliš, když ji prstí,
málo bylo rákosek,
kde svět není, tam fakt není.
Posvěcená romantika
z kazatelny páter říká.
Suneme se do subtropů,
potrápí nás vlna sucha.
Zdali příliv zlatokopů
nebo jenom slunce vzpruha,
možná změna biotopu,
kdo ohřívá, nemám tucha.
Máme novou kratochvíli,
teplí prostě zvítězili.
K doživotí odsouzený,
míra víry ztrácí víru
nebo ztrácí víra míru,
přec víš, že je nezatčený.
Pravidla už byly čteny,
koule málo vykouleny.
Našli ho, je postižený,
v prdeli má stejnou díru.
Šafarčík je pozlacení
baníkovské historie.
Ištván dávno ztratil páru,
takže drobné posouzení
hodnotu má jeho strie.
Šafarčík i Ištván žije,
osvětlení na stožáru
na Bazalech dále hnije.
A svět začal dávat smysl,
znásilnění, večer slova,
diagnóza ADHD
v takřka důchodovém věku.
Z Vyšehradu Nepřemysl
s Nešemíkem - doba snová -
dějiny nám nevykrade.
Uhlí vzniklo na Landeku.
Zraků zbylo přes tisíce,
ve všech stínech čeká mlčení, hvězdo poznání,
matka halda tlamu vycení, ohněm dohání
nedostatky inkvizice.
Už jenom lov na zajíce.
Močičí koč přímosměrně
informací, která tlačí,
tedy jaksi hodnověrně
kocour čůrá do bodláčí.
Nevím, co je licoměrné,
plivu oheň, chceš-li dračí,
kolem ženy, která věrně
řeší problém pod pavlačí.
Tuřínovský pocit zdraví,
však zub času - hlodavec.
Nejen supi bělohlaví
vládnou v našich přístavech,
Alzheimer se skvostně plaví.
Zelenina, nakonec,
mozek, kotrč kadeřavý
na pitevně neplavec.
Pošlapu se nohama,
onačím se nepošlapu.
Navštěvuji s pyžama,
na Lysou se marně drápu ,
dámy v roli Adama.
Ještě krok a poté skapu,
Bezručova chata hoří.
Můj ksicht Beskyd neznetvoří.
Infantilní říkanky
cpou se nám tu na stránky,
ignorují kování
mistra, který prozvání
obec zvukem kovadlin.
Žádný průser, žádný splín,
barvu máme jeřabin,
svědomí jak padlý sníh.
Rosu mělas na očích
při oslavě výročí.
S vojákama netančím,
kostitřasů přehršel,
já jsem přece úředník,
vražda v domě překvapí.
Kocour místní hledá rým,
nejen pán je vyvrhel.
Panovníku nevšední
lidé v kápích zatápí.
Naznačení nejednomu
kukuč tvůj je víc než hraný,
potkáme se pod kaštany.
V kapse chci mít plody stromů,
pravdy v nočník načůrány.
Jasná cesta do nirvány.
Blín si přidám do kuřidla,
půjdu někam, tam se přiznám.
Včera černá, dneska bílá,
k duchům vlastním, k duchům mrtvých,
málo máme kůrek tvrdých,
obezřetnost nakloněná.
Včera mužská, dneska žena,
význam slova ztrácí význam.
Cítím lásku k přírodě
kdokoliv tě ohrozí,
síla veršů na vodě.
Čínských naděr úbočí
nádhera vždy zúročí,
jsou to kozy do ruky.
Těžce zvládám explozi
taky světlo z chanuky.
Stojí to plat měsíční,
kudy směrem k frustraci?
Kopí z rukou stráží ční,
nečekaná záměna.
Vrata mříží chráněná,
milióny otázek,
smlouva na půl úvazek.
Ještě most. Ten padací.
Postihla ho hypotéza,
zákon vzácně registruje,
mozek nový vynalézá.
Velká radost smrtelníka,
s šéfem těžká polemika
neurputně, nenápadně.
Průser je to každopádně,
zítra už tu nepracuje.
Dobře tedy, vyškrtnutý,
nárok mám, se cítit dole,
svět je divně posunutý.
Dokonale stará vesta,
cesta z centra velkoměsta,
náhle mrtvě, strohý, chudý,
lichý jsem a taky sudý,
zase jsem to posral, vole.
Odhodlání dokonalé,
objekt zcela nekonkávní,
brzo půjdem do finále.
Menu dnešní, unáhlené,
ochutnáme uvolněně.
Nádoba je nepřilnavá,
dáma není žádná kráva,
zakroutila správnou pánví.
Přiděluji krycí jméno.
V oddělení miniatur
IQ nemáš vystaveno,
nenalákám na zásnuby
rozvlněné koutky huby,
ignoruješ z nouze cnosti,
trpím z toho nespavostí,
a sám sebe tedy matu.
Nemiluju sluníčkáře,
tváří se jak knedlík v páře.
Pokud ovšem odvážejí,
zítra ráno nejpozději,
vše, co v bytě nadbytečné,
sobecky a dostatečně
přehodnotím hodnocení.
Přiznávám se bez mučení.
Čistě hrají pianisté,
z budoucího místa činu
opuštěné pohřebiště.
Situace dramatická,
někdy hra a občas hříčka,
jarní mízy tankování.
Pouhý nocleh se snídaní,
radost už je po termínu.
Mozek šlape do pedálů.
Znamení je Hadonoše,
sděleno je bez obalu.
Teorie nabourány,
roztok ze mne teče slaný,
všechno je to nějak jinak,
hledám slova hospodina.
Těžké žití s nudlí v nose.
Když už není vyhýbavý
neví, proč chce uhýbat.
Všichni svatí skrz pozdravy
zpochybňují celibát.
Čmoudíka si dejme trávy,
radost dnes a napořád,
lidé hlídající mravy.
Pohov, volno, dozpívat!
Snažit se víc, pane správce,
země rodí málo vína.
Jenom stojím na zastávce,
tramvaj nejede už dlouho,
pozor, volno, možná pohov,
poker face a pohoda jazz.
V keni s pány nejeď na jez,
nekonečná kocovina.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 14.8.2016 13:45 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=339'>MASTIČKÁŘ HOLÝCH DUP</a> -> <a href='viewtopic.php?t=151'>Oktiny</a>
Z životního nedouka
už před pravdou neucuknu,
život je přec k použití,
tím je všechno ulehčeno,
celý život jsem si foukal.
Jenom nevím, čím si fouknu,
až už plíce budou v řiti,
až už v řiti bude všechno.
Páchá zločin proti lásce,
nerozumí kódu ženy
jiné, než má na průkazce.
Zatímco on odskakuje,
lůžko před ním, boty zuje,
vdaná večer musí domů,
jedno číslo, u sta hromů.
Jak jen zůstat okouzlený?
Chutě vážně nepostrádám,
trhají mi srdce z těla,
božské slasti eskapáda.
Skrze tělo do věčnosti,
nedřu jenom v domácnosti,
božský jazyk stvořil ďábel,
hlad byl Kain a touha Ábel
pánev je tu, bůček chtěla.
Nějak se tu všecko příčí,
uzemněný natrvalo
vlastní masku neodlíčím,
mávám tyčí, co se tyčí,
tyčí už nic nevytýčím.
Vystřiženo z reality,
šálek kávy nedopitý,
trochu mi to nechutnalo.
Stáří nám tu vytýčil
jenom jako herce masku.
Když nám Ašek vylíčí,
jak se na něm všechno tyčí,
jak je napnutý svou tenzí,
v srdci naděje mi klíčí,
že budeme ještě v penzi
moci prokazovat lásku.
Narušená autorita,
probuzení příliš časně,
znovu láhev nedopitá,
východisko vůbec žádné,
hladovým už nevyhládne.
Vytrženo z reality,
jako zákon káže zlitý
užito jen prostopášně.
Věrozvěsti podezření,
tady tedy klobouk dolů,
pouze jemné postrčení.
Na posrání krásné dnové,
moc rád jezdím po venkově,
potahuji z cigarety,
věřím celkům, rozemletý.
Natvrdo, i přes mrtvolu.
Vsedě břicho nezatáhnu,
citoslovce nové, jejda,
mozek jako v celofánu.
Radost ráda dává kvinde,
potkáme se nejspíš jinde,
bolest hekám do prostoru,
nápad tešu do mramoru.
Je to bezva, bude mejdan.