Stránka 1 z 1
poděkování veršem
Napsal: 6.7.2008 14:03
od Hanulka21
Těm, co mě drží v nouzi nad vodou,
těm, co mi v těžkých chvílích pomohou,
těm, kterým své tajemství svěřit smím,
přátelům, kteří jsou mi vším.
Těm pro radost chci teď napsat veršů pár,
chci každému z nich říct, že on je pro mě dar.
Zlatíčkům, kteří mě vždy rozesmějí,
človíčkům, kteří mi snad rozumějí,
milovaným lidem na Zemi,
že jsou to andělé zdá se mi.
I když někdy to tak nevypadá,
Chci jim tímhle říct-mám vás všechny ráda!
další vzpomínka na Mílu...konec přátelství?
Napsal: 7.7.2008 3:00
od Hanulka21
Další vzpomínka na Mílu... Kdy končí přátelství???
Dopisy od Tebe tiše si pročítám,
na začátky přátelství smutně ted vzpomínám.
Krásné časy moc rychle nám utekly,
jen vzpomeň na chvíle,které jak voda rukama protekly.
Přez slzy nevidím, kutálejí se mi po tváři,
ted vím,že tvůj úsměv na mě už nikdy nezazáří.
Dopisy od Tebe tiše si pročítám,
na začátky přátelství smutně ted vzpomínám.
Jen fotek pár /a videí/ nakonec zbylo nám,
chybí mi ta skvělá holka, co jsi bývala, to vážne přiznávám.
Nevím, proč smrt nám to přátelství pokazila,
ale ta bolest v srdci, na kolena mě srazila.
Dopisy od Tebe tiše a se smutkem si pročítám
tenhle konec přátelství dost smutně prožívám.
Jak hřbitovy v lásce nemívám,
tak květiny ti tam ráda nosívám..
Stále budeš v mém srdci, ráda tě mám
ač tu nejsi, myslím na Tě, nezapomínám!!!!
Napsal: 20.8.2008 2:31
od Hanulka21
Proč ta samota tak bolí,
proč se cítím sama jak voják v poli..
proč stále se ptám,
proč odpověd na to neznám...
proč jak přijde noc
proč volám o pomoc...
Napsal: 5.10.2008 21:17
od Jiška
Neskládám klenoty mistrovské,
že moje veršíčky jsou tu trpěny,
to štěstí pro mě je obrovské.
Snad přibude básní snových,
legračních i účelových,
když Rýmy doznaly takové změny.
Napsal: 11.10.2008 17:25
od Marenka
Všechny ty rýmy a jejich změny
jdou nám všem k dobru, byly tak chtěny.
Snad se podaří ve škole nové
psát opět rýmy zajisté dobré.
Napsal: 11.10.2008 23:30
od vitsoft
Ta vaše rýma je
den ze dne lepší,
říkám si, kýchaje.
Toť pravda. Hepčííí!
Díky rýmu i týmu
Napsal: 12.10.2008 12:35
od knihovnice
Rýmu sice nemám ráda,
ale v Rýmech kamaráda
najdu vždy, když srdce touží
nebo když se projdu louží.
Osuším svou duši v Rýmu
díky bezvadnému týmu.
Napsal: 14.10.2008 12:55
od Marenka
Když otevřu třídu,
vidím tam hned říďu.
Všude se tam verše válí
říďa nás za všechno chválí.
Napsal: 19.10.2008 22:21
od Marenka
Pochvala pro ředitele:
naši školu vedeš skvěle.
Tvé rýmovací náčiní
z nás rýmotvorce učiní.
Napsal: 21.10.2008 2:43
od Hanulka21
Myslíš že to stačí?
Čas tu rychle kvačí.
Často říkám běda,
skládat to je věda!
Poděkování Hanulce.
Napsal: 26.12.2008 22:55
od Jiška
Odpočívám, ruce v klíně,
káva v hrnku keramickém...
vánoční dar přítelkyně.
Vanilková svíčka voní,
na stromečku zvonky zvoní.
Plamen knotu vzkaz mi píše,
lidským citem horce dýše.
Pejsek na polštářku lesklém...
Napsal: 17.2.2009 14:59
od Rancher
Poděkování veršem
Chtěl bych moc děkovat bezu.
Nepraskne, když na něj lezu.
Taky se děkuji před domem trávě,
že skryla psí trus a já došláp právě.
Děkuji oblakům ve výši nadoblačné.
Zní to jak kravina, mám tedy psát dál? Radš ne.
BEZBŘEHÁ KRÁSA DALA MI ŽIVOT, DOMOV, LÁSKU A POZNÁNÍ
Napsal: 6.7.2015 0:47
od Fox
Napříč řádky v této básni - v počátečních písmenech prvních slov - je skryto poselství (vyjma posledního řádku, který celkově zakončuje nejen báseň samotnou ale i ono poselství).
Báseň je věnována naší Matce Zemi - Matce Přírodě (v básni mluví ona 
), chci ji tímto poděkovat za její trpělivost, obětavost a lásku.
BEZ křídel odlétám v široká daleka
BŘEmena shazuji, miluji svobodu
HÁv můj je protkaný jasnými hvězdami
KRÁčím si, nespěchám - nikdo mne nečeká
SAmotě nevykám, jiná již nebudu
DAlší má volání znovu tě omámí
LAbyrint osudu maluji zvysoka
MIstrně kouzlím a halím do přeludu
ŽIVOT tvůj, tvůj DOMOV, LÁSKU A POZNÁNÍ<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 10.7.2015 20:51 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=97'>poděkování veršem</a> -> <a href='viewtopic.php?t=154'>Akrostichy</a>
Napsal: 8.5.2016 12:40
od vitsoft
Ze dna paměťové skládky
vyhrabávám vždycky v máji
představu, jak naše matky
nad náma se usmívají.