Stránka 3 z 4

Napsal: 10.11.2008 19:58
od vitsoft
Svoje malá štěstíčka
pěstuju si v pařeništi.
Ten, kdo si je nehýčká,
nezalévá, šetří hnojem,
ochuzen je o ten dojem,
když mu na kolenou piští.

Napsal: 28.12.2008 13:54
od sarin
Zvečera, když na mne doléhá tíha,
cítím když, jakobych zbytečně žila,
snažím se na chvíli oprostit všeho.
Na malou chviličku chci jen sny vnímat.
Nechci se probudit...vše by zmizelo.


Napsal: 4.1.2009 6:07
od sarin
Opojená dokonalosti povznesu,
na křídlech velebných z křišťálu pultónů,
nehodnou mysl svou nahoru k nebesům.
S úctou vzdám hold nesmrtelnému géniu.
Pár kapek z darů Euterpé užiju,
věčnosti pár doušku i přes stín Charónův.


Napsal: 5.1.2009 19:12
od vitsoft
Převozník poutníky zadarmo nevozí,
řeka Styx zamrzla v prosinci.
Od ledna dochází u měny k erozi,
na drobno všechny tvé úspory rozdrolí...
Nevadí, že nemáš kožíšek sobolí,
hlavně, že na převoz dost mincí.

Napsal: 10.1.2009 14:51
od sarin
Dřív, nežli stařík Charón mne
v dál zveze zanedlouho, pryč...
Dřív nežli ztuhlé tělo mé
blíž pozná všechny slasti már,
chci ještě střípků štěstí pár
i rozdrolených třeba ať...
Pak v rubáš vklouznu samá včas
a tiše přejdu řekou Styx.


Napsal: 29.1.2009 14:43
od Rancher
Vražedné ticho,
neslyšet pípnutí.
Horor jak Psycho,
vtom dveří vrznutí!

Pak zapraskal klacek,
kdos na něj stoup.
To musí být macek!
Tuhnu jak sloup.

Otáčet pomalu hlavou,
aby se nabyla jistota.
Ano, mám náladu pravou!
Tohle to umí jen samota
.
:-)

Napsal: 29.1.2009 20:50
od Jiška
Kdoví proč se člověk bojí,
když se všechny rány hojí...
Jen je třeba trochu času,
umět věřit svému hlasu...
O samotě člověk cítí
všechnu tíhu svého Bytí.

bolest v srdci

Napsal: 12.2.2009 16:50
od Hanulka21
Proč odchází ti, které milujeme
o které se tak hrozně strachujeme,
když přeci víme, že jednou odejdou
a naše cesty se navždy rozejdou.

Proč nám jen nenarostla křídla,
proč neuletíme nemocem,
proč není jen taková síla,
kde člověk i bůh je všemocen.

Napsal: 9.7.2009 10:54
od sarin

Svázanými ústy
srdce lká spoutaný
drolí se na kousky.
Kolik ještě
kapek deště,
kolik stenů
skropí řeku,
než řetěz zrezaví?


Napsal: 9.7.2009 21:07
od vitsoft
Po kapsách nosíme nitkový kříž,
smějem se v hledáčku ostřelovače.
Ještě že nevíme, kdy přijde blíž,
k rozcvičce poručí padesát dřepů
a potom namísto fáborů z krepu
na řetěz rezavý namotat fáče.

Napsal: 28.7.2009 2:16
od Hanulka21
Bolest...
Má tolik tváří a přitom je stejná.
Bolest...
Jednou je malá a jednou je velká.

Bolest znají přeci všichni,
mladí, staří, slepci..
někdo řekne tak si čichni,
ty jen řekneš nechci..

Bolest se nedá cítit,
bolest ta není vidět,
bolest se nedá chytit,
bolest ta není slyšet.

Bolest je jak to počasí,
stále tolik proměnlivá,
někdy pálí, někdy hasí,
není proto spolehlivá.

Bolest nikdy není stejná,
vidím slzy v očích tvých,
jeden bolestí jen sténá,
druhý má na tváři smích.

Bolest snáší někdo snáze,
padáš nahoru a dolů,
někde přidá zas na kráse,
jeden z jejich úkolů.

Napsal: 19.8.2009 1:05
od Hanulka21
Byl jsi hvězda v černém nebi,
chtěla jsem tě u sebe mít.
Večer se už neptám kde jsi,
nechal si mě samotnou žít.

Byl jsi vzduch,co jsem dýchala
nyní se tu sama dusím
Hrozně jsem tě milovala
jen si řekl, jít už musím.

Napsal: 27.10.2009 9:37
od Hanulka21
Smutný pohled nyní z okna bývá,
mokro, tmavo,šero, jen se stmívá.

Do srdíčka sedá zvláštní úzkost,
nečeká mě dneska žádná radost.

Přejde zima, tmavé mraky zmizí,
přijde slunko, duše vyjde z krizí.

Napsal: 27.10.2009 10:31
od PSIII
Chtěl bych býti občas sám,
sám se toulat lesem,
chtěl bych tě tam potkat, štkám,
oděnou jen vřesem.

Místo toho, lidí spousta,
řve tu stále na lesy,
ty jsi taky děsně ztloustla,
z lesa jsou jen pařezy.
<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 1.11.2009 22:39 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=87'>samota</a> -> <a href='viewtopic.php?t=161'>Povzdechy</a>

Napsal: 27.10.2009 17:04
od Kama
PéEstrojko, nevěš hlavu,
nejsme všechny za obézu.
Roucho z vřesového hávu?
Jestli tě ten oděv zklidní,
budem dnešní večer vlídní.
Spolužačky včas dovezu!

Napsal: 27.10.2009 18:47
od vitsoft
Já potkat bludičku oděnou do vřesu,
jejíž tvář rostlinstvem do krve odrána,
tak nad tou představou hrůzou se otřesu,
že bych pak s ní musel tancovat do rána.

Napsal: 27.10.2009 19:46
od Kama
Jéžíš, chlapci, vy jste divní,
frnět takhle nad bludičkou ?
Potkáš-li ji, raděj kývni.
Kouzla tajná jistě poznáš.
Když si to pak v hlavě srovnáš,
zjistíš, žes byl její hříčkou.

Pro PSIII

Napsal: 31.10.2009 17:39
od Marenka
Vždyť ty taky nejsi topol
urostlý a štíhlý.
Při pohledu na tvůj mozol
oči mé též zjihly.

Napsal: 1.11.2009 22:40
od vitsoft
Vidím tvoje oči zjihlé
spočívati na mozole,
jehož tvrdost rovna cihle,
neboť nepochází z piva.
Zednickou si píseň zpívá
o pevnosti zdi tam dole.

Napsal: 30.11.2009 13:53
od Marenka
Pivní mozol?
Možná jiný původ má bříško pěkně klenuté.
Je to lavor?
Těžko ohýbá tělo, nechce býti sehnuté.

Napsal: 30.11.2009 14:41
od Hanulka21
KRÁČÍM...

K hrobu mojich nejdražších,
srdci mému nejbližších.
V duši bolest velká sedá
slovy vyjádřit se nedá,

Na hrobě hoří věčná svíčka,
vlhnou mě moje oční víčka.
Matka tiše v klidu usnula,
muže nemoc pak mi uzmula.

Nehnutě sama tu stojím,
samoty strašně se bojím.
Vánek hladí mou vlhkou tvář,
tiše našeptává - jen plač.

Zapaluji další svíce
zimou rudnou moje líce.
Míti tak moc postavit most
a spojit s nimi minulost.

Napsal: 3.12.2009 3:37
od Hanulka21
Zase budou kytky kvést,
slunce nebe rozzáří,
přejdou mraky starostí,
úsměv budu mít na tváři...

Hodně věcí sama zvládám,
lehké bytí tohle není,
většinou svou tvrdou prací,
nikdo ani to neocení...

Napsal: 6.12.2009 12:52
od lea
Smrt přijde jak snová příšera,
bezradnost, pláč, slova bolestná,
zbude jen hromádka popela,
hřbitov je stanice konečná.

V duši mi zůstává černá díra,
k čemupak to žití štvaní,
jsem prázdná jak bezvěrcova víra,
chybíš mi strašně moc, mami.

Napsal: 10.2.2010 1:56
od Hanulka21

REALITA ŽIVOTA?

Mám jen jeden krásný sen,
možnost měnit základ života,
je o lásce pravé jen,
realita však je samota.

K ránu ráda usínám,
odcházím za svým naplněním,
bez svého snu umírám,
denní čas je mým utrpením.

Není snadné život žít,
ve snech je to proto krásnější,
lásko kde jsi, chci tě pít,
chci být jen malinko šťastnější.

Napsal: 8.3.2010 1:36
od Hanulka21
Toulám se duší,
duší svou.
Vyhaslou.

Bludný kruh tuším,
tuším tmou.
Najednou...

Napsal: 9.3.2011 12:02
od lea
Na lavičce ve stínu
sedí smutný pán,
sedí tam už hodinu,
nikam není zván.

Sedí na ní přes týden,
jenom on ví proč,
téměř nikým neviděn
tráví tam i noc.

Roky tady sedává,
narostl mu vous,
bez domova, bez práva
na lavičku svou.

Napsal: 11.9.2011 13:54
od afro.minerva
V hlubinách lesů, šerem a stínem,
s tajemstvím ticha snoubené v mechu
spočinou věty. Mámivým klidem,
míjím svým krokem šeptavé stromy.
Kloní se k sobě bez kapky zloby.
Kloní se. Vítr v korunách zpívá.
Utichá. Co sám pojednou skrývá?

Těkavá, nocí probdělá chvíle
promlouvej dlouze samotou. V duchu
hledám své touhy. Posbírám zbylé
skleněnky - drobné kapičky rosy,
skanulé - snad je rozsypal kdosi
neznámý v trávě, kde je i nechal.
Zapomněl? Někam zbytečně spěchal?

Neměnné, možná navěky stálé,
vychladlé dávno z návalu vzteku,
vzpomínky tvrdé, podobné skále,
pohřbím tu v mechu. Umlčím hlasy.
Odpustit krutost? Jednou snad… Asi
setmělou klenbou okolních stromů
prokmitnou hvězdy. Vracím se domů.

Mlčení jehňátek

Napsal: 16.9.2011 22:39
od vitsoft
Jehně ticha v rouše vlčím
letí k cíli jako Pershing.
Nerozumíš-li, když mlčím,
jak chceš porozumět verši?

Napsal: 8.10.2013 10:48
od lea
Je pusto, prázdno po pěšině,
jen stromů sláva dávno zašlá,
ty podřimuješ na mém klíně.
Už věčně budeš jenom spát,
jak na vědomí mám ti dát,
že naše láska nevyhasla.

Napsal: 8.10.2013 17:04
od Rancher
Napíšu si web. Budou tam verše,
budou tam auta, kdejaký krám,
nějaké zvíře, žití rešerše,
budu tam sám.

Nikomu nebudu psát,
jen já si rozumím a vím,
že sobě se nebudu smát.
... ale co s tím?

Já se smát chci!
Napíšu web a pozvu tam všechny.



... no tak je to trošku volnější verš. To básník smí :-P