Stránka 1 z 1

Podzimní smutnění

Napsal: 24.10.2008 21:43
od knihovnice
Lesní

Ač neznám kříštálovou studánku,
rád procházím se lesem za vánku.

Cestou úzkou, co se vine mlázím
prodírám se, po kolenou plazím.

Hledám vše, co vydá hustý les,
šlapu jenom tiše na růžový vřes.

Cítím už tu vůni smaženice,
vzrušením mi červenají líce.

Tu zaslechnu zdáli velký lomoz,
vzývám všechny svaté, Bože,pomoz!

Divočák si na mě brousí zuby,
nečekám a schovám se za duby.
¨
Na jedli jsem strachy málem vlez,´
z houští však se vynoří můj pes.

Napsal: 31.8.2014 15:11
od vitsoft
Až podzim zažloutlým listovím zavěje,
složím si ve verších zelenou složenku.
Na poštu odnesu, slečna se zasměje,
přečte si adresu, zčervená, ztichne.
Razítko uchopí, pak na něj dýchne,
otiskne do dlaně podané v okénku.

Napsal: 31.8.2014 23:03
od ašek
Povrchy slov jako listí v mladém věku.
V podzimní čas moudrý jako vrána kráká.
Z javorů, z nichž leje míza do sirupů
zlatavou barvou svou jezevce naláká.

Napsal: 3.10.2014 9:42
od StANDa1
Ráno v šeru vstávat nechci,
do práce zas jíti musím,
lidi venku divně sjeti,
z podzimu se vždycky husím.

Napsal: 3.10.2014 19:54
od vitsoft
Mně se zase husí kůže,
z toho, jak z mé hlavy muže
podzim vždycky ukořistí
další dávku vlasolistí.

Napsal: 4.10.2014 7:00
od tonic
Ta otázka nás muže velmi rmoutí,
leč s věkem se jí zkrátka nevyhneš:
Lze tomu ještě stále říkat kouty,
či snad už na své hlavě nosím pleš?

Napsal: 4.10.2014 9:45
od Kama
Ale hoši, tolik nářku?
pomoc bývá takhle blízká.
Nabrnkněte parukářku.
Variace, třeba s dredy,
může slušet už od středy,
nebo kohout, zpevněn gelem,
cloumat bude dívčím tělem,
takže klid, ať duše výská.

Napsal: 6.10.2014 19:22
od ašek
Není lidstvu ku škodě
občasně si zasmutnit.
Vlastní ego mohutní,
stejně jako v hospodě.
Podzim bývá ideální,
bez něj švestky nezkapalní.

dušičkový tarot

Napsal: 29.10.2014 17:07
od ašek
Šest mečů, šest pohárů,
k tomu jedna Velekněžka.
Starou dobrou nostalgií
do štírových rozmarů.
Úplněk zas nepromeškám,
čas se sebou využiji.
Račte vstoupit, milostivá,
nálada je nakažlivá.

Napsal: 31.10.2014 23:56
od ašek
DUŠIČKOVÁ ÚVAHA NAD MANDÁTEM

Půjdeš mezi konšely!
Proradní mi veleli,
nutili mě čepelí,
tvrdě na mě najeli.

Podzim listím ševelí,
takhle na mně vrčeli:
Kázeň, ta tě zocelí,
pokud strana zavelí.

Voliči, můj ctiteli:
Varovali zemřelí,
že je všechno v prdeli.
Kdo ví, mandát oželí.

HALDA TEREZIE EMA

Napsal: 24.11.2014 17:04
od ašek
Koncem listopadu
kvetou koniklece,
šplhám na zahradu,
voní jemně sírou.
Doutník kouřím vkleče,
pádím před nevírou.
Model Leonarda.
modlím se, až roním.
Nejkrásnější halda.
Co chci, nedohoním...

Napsal: 24.11.2014 18:09
od Jiška
Povím o tom chladné řece,
taky kozám na pastvině,
hledat ať jdou koniklece...
Na Kamenném vrchu
ze země či vzduchu
jen se mlha válí líně.

Napsal: 27.11.2014 7:33
od baaari
Listí padá, mám to ráda
I barvy, co nejdou vymyslet
Smutek dní navrací se zpět
Tráva suchá, slova hluchá
Odpolední déšť zabuší do střech
Pošmourno k večeři tmu nám prostře
Ave podzime, ave listopade
Dokud se zima k nám zase nepřikrade

Re: Podzimní smutnění

Napsal: 27.9.2019 17:32
od vitsoft
Až noc, ten starý hovnivál,
roztáhne zas černé krovky,
místo bych se smrti bál,
v hodinách že vlásek tenký,
zkusím smutku plné sklenky
s černou barvou do záchoda
bezlítostně naráz vlíti.
Strachu přece není škoda.
Místo tmy si čerstvé pití
načepuji ze žárovky!

Re: Podzimní smutnění

Napsal: 10.2.2020 17:54
od Radovan Voříšek
Taky jsem neznal
žádnou křišťálovou studánku
Ani jako dospělý, ani jako skrček

Až jednou v lednu jsem ji objevil
a na tom zmrzlým křišťálu
si zlomil krček

Re: Podzimní smutnění

Napsal: 10.3.2020 21:19
od vitsoft
To jistě musela být krása,
když voda křišťálově perlí
a kapraď blízkým jarem jásá.
I po fraktuře femuru
zas můžeš býti za juru,
byť podepřeným párem berlí.